Den III.

15. března 2014 v 21:38 | Diana Rochovanská |  Soustředění SCM 10. - 15. 3. 2014
Deníčku,
dostala jsem přezdívku Želvička. Ještě jsem se nerozhodla, jestli se mi to líbí, nebo ne.
Včera večer jsem dopisovala report asi do půl dvanácté, takže jsem naspala jenom 7 hodin! Ranní vstávání si asi umíte představit. Na snídani nás čekalo překvapení, změnili nám obsluhu. Místo příjemné slečny servírky, nastoupily dvě, jedna větší než druhá. Hned se to projevilo na našem ranním čaji. Dostali jsme ho ve skleněné karafě, a hádejte co! To sklo bylo od čaje horké! Koho by to napadlo, že. A jelikož karafy nemají ucha, nalít si teplý čaj byl docela oříšek. Naštěstí mám u stolu šikovného Robina, který si s tím poradil na jedničku.
Ranní trénink mám spíš v mlze, matně si vybavuju rychlé nohy. A taky spoustu sprintů, nohy, ploutve, ruce, tlapky atd. Vlastně už jsem ke konci ani nevěděla kam, natož jak, plavu. Časy jsem měla jak zaoceánský parník šetřící palivem. A to jsme teprve v půlce týdne, přátelé a kamarádi!
Po tréninku naštěstí suchá příprava odpadla. Místo toho jsme měli velice zajímavou přednášku o výživových doplňcích. Mnohé poznatky jsem si oživila z hodin biochemie, ale odnesla jsem si taky spoustu novinek. Tedy jenom v hlavě. Zatím ;)
Ani nevím jak, ale po obědě jsem vytuhla. A to takovým způsobem, že mě nevzbudil ani budík hrající mi kousek od hlavy. Ještě že mě probudila Gabča, jinak by byl odpolední trénink beze mě. A to by byla samozřejmě škoda. Byl to lehčí vyplavávací trénink s hodně technickými cvičeními, samozřejmě vlastním stylem. Takže mi všichni dali zhruba pět stovek. Na konci tréninku jsme zkoušeli starty, obrátky a dohmaty. Došlo k poměrně ostré výměně názorů, na to, kterou nohu je lepší mít vepředu při skoku. Taková "blbost", ale kolik se tím dá zabít času. Potom jsme měli s Jelenem možnost odkoukat od Petra obrátku. Až do dneška jsem si myslela, že zrovna obrátka je moje silná stránka. Ovšem po podrobném rozboru, kdy se mi Kasa a Petr snažili vysvětlit, co vlastně dělám špatně, jsem se málem rozbrečela. Vůbec jsem nerozuměla, co po mě chtějí a jejich uklidňování, že se to časem poddá, mě zrovna moc neuklidnilo. Přišlo mi to spíš, že jsem beznadějný případ a oni se mě snaží uchlácholit. Tolik k mému esu v rukávu.
Po tréninku jsme se zregenerovali ve vířivce (ta mi bude ve Zlíně velmi chybět) a vyrazili na pokoj. Zjistila jsem nejlepší zprávu dne, že bude k večeři svíčková! To mě tak rozradostnilo, že jsem prý vypadala jako skřítek. Bohužel moje radost byla trochu předčasná, svíčková s mrkví a bez brusinek se šlehačkou prostě není svíčková. O svíčkách nemluvě. Navíc z nás paní z obsluhy byla mimo, protože přinesla talíř Jelenovi a od něj si ho vzal Robin. Když přinela další talíř, evidentně ji vykolejilo, že by měla dát druhý talíř stejnému člověku.
Teď sedíme na pokoji, Gabča se snaží usnout (neúspěšně) a já si prozpěvuju.
Pac a pusu, Di ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama