Den I.

15. března 2014 v 21:33 | Diana Rochovanská |  Soustředění SCM 10. - 15. 3. 2014
Můj milý deníčku,
dneska to bylo fajn, našla jsem si spoustu nových kamarádů. Všichni na mě byli hodní, dokonce i Jelen nerýpal tolik jako obvykle. Bála jsem se, že budu sama holka v týmu plném kluků, ale naštěstí to zachraňuje Aneta a Patrik.
Ranní trénink byl v pohodě, z každé série mi chyběla jen stovka! Sérií bylo šest. Po tréninku jsme měly mít "antigravity" jogu (nějaké motání v pytlích), ale já se doslova zasekla v turniketu. Když jsem se z něj dostala, nikde nikdo nebyl. Takže jsem si dvakrát vyběhla schody nahoru a dolů, než jsem zjistila, že schodiště nekončí druhým, ale až třetím patrem. S mírným zpožděním jsem přišla do tělocvičny, kde jsem zjistila, že trenéři neumí počítat. Nezbyl na mě už žádný volný pytel, takže jsem musela znovu po schodech dolů a za klukama na bazén. Tam jsme tahali gumy. Pokaždé, když jsem konečně přišla jak na to, čas určený pro cvičení skončil. Zvláštní. Potom jsme ještě skákali přes švihadlo, takže jsem se těšila, že zúročím, co mám naskákáno ze Zlína. Kasa mě ještě schválně hecoval, jestli naskáču víc než Jirka. Povedlo se mi to sice až na popáté (z pěti sérii), ale i to se počítá! Když to ostatní slyšeli, obvinili mě, že jelikož jsem žena, nemám stejně žádné svaly a tedy mě nemá ani co bolet. Nevím, co je na tom pravdy, zkoušku z anatomie ješte nemám, ale málem jsem nedošla ani na hotel.
Oběd byl celkem dobrý, tedy hlavně milovníci kečupové omáčky si přišli na své. Po obědě jsme měli chvíli čas, tak jsme s Gabčou vytuhly na pokoji, že jsme málem přeslechly i budík. Naštěstí se postupně zesiluje a Tarja z Nightwish se úplně zaspat nedá. Vyrazily jsme tedy na bazén, kde nás už čekal odpolední trénink. Po příchodu jsme zjistili, že někteří evidentně mají příjemnější budíky, a tak nezvládli vstát na čas. Ještě že tady má to auto, takže přišel Tibor "jen" o rozplavání. Jako obvykle se plavaly rychlé nohy a sprinty. Panovala dobrá nálada, někteří se zmohli i na pár vtípků v odpočinkových intervalech. Málem jsme se díky nim utopili. Trénink ubíhal celkem rychle, stejně jako protahování po něm. Teda pro Dominika, který je tak ohebný jako ocelová tyč, to muselo být peklo. Nakonec jsem z perliček vyhodila pár malých dětí a trochu zregenerovala.
Večeře byla posunutá kvůli hokeji, který se hraje prakticky hned vedle hotelu, takže naši jídelnu okupovali fanoušci. Bylo nutné se přesunout do hlubin hotelu, do tzv. salonku. Cestu tam však někteří nezvládli úplně v klidu (a pak že chlapi mají vrozený orientační smysl) a zabloudili. Skoro tak přišli o kuře - vytrvalce, na které se sbíhali sliny Petrovi.
Teď sedíme na pokoji, posloucháme hudbu z vedlejšího pokoje, sledujeme film a odpočítáváme, kolik ještě zbývá času ve vodě, než pojedeme domů (ještě 18 hodin)!
Pac a pusu, Di ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama